04. | J E D N O D U C H Ý efektivní cover
- cajudoupe
- 14. 7. 2021
- Minut čtení: 5
Zdravím!
Pod pojmem „jednoduchost“ si každý představí něco jiného. Pro ty, pro které grafika není nic jiného, než oslovující reklama ve výlohách, považují jakékoli typy grafického zpracování za „pokrčení ramen“ — nedokáží totiž říct, na jaké úrovni se optická záležitost pohybuje, neboť se jí nezabývají.
Na druhou stranu grafici jí ostře vnímají. A skutečně ji vidí. Postup, princip, psychologii. Dokáží tedy rozlišit, která práce je jednodušší a která složitější — zrcadlí to opět zkušenosti.
Pojďme princip jednoduchosti trochu rozebrat.
Zkuste si představit dva lidi, koukající na stejný plakát za výlohou jednoho obchodu. Jeden z nich je grafik, druhý náhodný kolemjdoucí, který nemá ani potuchy o tom, že jednotlivé stupně barev se vyznačují kódy.
Náhodný kolemjdoucí v duchu přemýšlí: „Hmm, ten produkt vypadá skvěle! Ta barva by se líbila naši Aničce! Kdy mají otevřeno? Týjo, kde to mají, nikde to nevidím... No nic, kouknu na jejich web.“
Zatímco grafik: „Barva je upravena, ve skutečnosti tak nemusí vypadat. Informační pole je málo viditelné, ten text je hezký, ale moc nezaujme. Je to internetový obchod nebo kamenný? Nálepka AKCE je dobře viditelná, zbytku bych si na první moment nevšiml... Vypadá to na šablonu ve Wordu, už jsem to někde viděl.“
Obyčejného člověka zajímá produkt prodeje a hlavní informace, kdežto grafika nezajímá jen produkt, ale i kompozice celé práce. Neříkám, že to dělá každý grafik, ale ti, co mají v podvědomí grafické cítění, dokáží určit úroveň plakátu. Zhodnocují míru informovanosti, účelu a dotknutelnosti cílové skupiny. Kolemjdoucího hned nenapadne, že ta barva je zřejmě upravena tak, aby nalákala. Že kompozice pochází ze stejné šablony jako v plakátu o dvě ulice dál.
Barevnost navozuje pocity. Vjemy pracují s lidským podvědomím jako lákadlo. Úroveň barvy našeho kolemjdoucího zaujala, probudila v něm zájem a dychtivost znát podrobnosti o produktu. Ovšem o barvách si popovídáme v článku „02. | Psychologie barev“.
Grafik tak dokázal říct, že práce byla jednoduchá způsobem, že opticky naláká, ale má příliš mezer. Je to mucholapka — zachytí mouchy, ale ne včely.
Teorie jednoduchosti
Pojďme společně popřemýšlet o tom, co to jednoduchost ve skutečnosti je. Jak jsem nakousla, každý ji vnímá jinak — jednotlivé pohledy se odráží od zkušeností, vývoje, přirovnávání od „to je hezké“ po „to je hrůza“.
Řeknu to takhle:
Jednoduchost rovná se efektivita.
Když to přirovnáme ke knižním obálkám, v první řadě si všimneme textu. Následně věnujeme pozornost celkové kompozici; škála barevnosti (= pocity), vložené objekty (= vyprávění obálky), jiný text (= potenciální zájem) a autor.
Pokud shledáme v hledání grafického příběhu něco k nepochopení, náš zájem trochu upadá. Grafika je systém. Systém je druh pozornosti. Pozornost je pocit.
Jednoduchost v praxi
Setkala jsem se s mnoha pohledy odlišných lidí, jak díky dojmu dokázali pojmenovat jednoduchost. Vždy se jedná o první náhled na danou grafiku — oči rozpoznají obrázek, na něm plácnutý text bez sebemenší úpravy barevnosti nebo jasu. Jednoduchý, ale efektivní v tom, že zaujme i přes to, že optická záležitost není pohledná.
Pak jsou tady profíci. Úroveň jejich jednoduchosti je naprosto odlišná. Manipulace, která začátečníkovi připadá jako běh na nekonečnou trať, je pro profíka hračka. A to je jejich míra jednoduché práce, i když použili sto vrstev a časově jim dílo zabralo něco málo přes třicet minut.
Jak jsem zmiňovala, jedná se celou dobu o efektivitu, která na nás sáhne, žadoní o náš pohled, naši mysl, představivost, případný zájem.
Jak toho dosáhnout?
Studií nebo zkoušením.
Dodala bych, že je plusem i dívat se na danou věc z různých pohledů. Co by řekl potenciální zákazník, kdyby to viděl? Jde přečíst název? Lze spatřit ten detail, který jsem tam vložil/a? Je ta barevnost moc ostrá, nebo naopak až moc protichůdná? Zaujalo by to?
Skvělý trik, na který jsem narazila při navrhování webových designů ve Photoshopu, je černobílá základní verze.
Díky tomuto náhledu můžete sami posoudit, který z objektů je nejvíce viditelný oproti textu, pozadí, rámů, detailů. Myslím, že začít na takových základních věcech je velký krok k vnímání největší světlosti a tmavosti.
A to v grafice hraje velkou roli.
( použitý obrázek ze stránky Unsplash.com )
Stačí, když přes obrázek pouze vložíte vrstvu s maskou světlosti (= efekt černobílé), aniž byste museli upravovat samotný obrázek.
Co vidíme? Odstíny barevných variací. U barevné verze si musím domýšlet, jaká strana je světlejší, která tmavší. Každý pixel v mřížce barevnosti má jiný kód; jinou světlost i tmavost, takže je podle oka trochu těžší říct, kde je co. Oko navíc nedokáže vnímat tolik barev — a každý člověk vidí a vnímá stupně jinak.
V čem spočívá ten trik? Podívejme se na další obrázek.
Ve skutečnosti bych tohle měla probírat v článku Psychologie barev, ale hodím sem alespoň zmínku, která má souvislost spojenou s efektivitou.
Na co se vám lépe kouká? Co je pro vás lépe čitelné? Ustupte o tři kroky od obrazovky a řekněte mi, jaká varianta vás dřív trefí do očí.
Je to černá. Pomůckou je, že když máte světlé pozadí, černý text se v něm v žádném případě neztratí. S bílou je to trochu složitější — tady máme lehce našedivělé pozadí, ale má o sedmdesát procent více bílého kontrastu než přítomná silueta s trávou. Bílý text se rázem chce rozmlžit, černý má tendenci okamžitě vyniknout podobně jako siluety.
A na tohle hodně začátečníků zapomíná.
Spíš, vůbec o tom neví.
Proto, aby získaly jejich obálky šmrnc, tam hodí text s kódem #ff0000 (= čistá červená) na černé pozadí a vítězství je na stole. Ne. To v žádném případě, prosím. To je to nejhorší, co můžete udělat — sytost červené je pro oči bolestivá záležitost a křičí varující signály, které nemají na grafice co dělat, pokud nechcete upozornit varováním, kritickým či velmi důležitým podnětem. Je to dobrý krok k zahlédnutí, ale většinou to práskne do očí a čtenář utíká pryč.
Schválně jsem udělala ten hřích — a kam vám oči kmitají teď? Tam, kde se počínáte s nebezpečím, varováním, nebo s klidnou černou vodou, která nemá problém splynout se siluetami?
Jde tu o rovnováhu, která je v každých pracích jiná. Hlavní roli hrají vložené objekty (obrázky); jejich kombinace, barevnost, kompozice. Někdy je hloupost vkládat čisté barvy, které akorát praští do očí a nic nám neřeknou. Je to však individuální — a jak říkám, záleží na práci.
Nyní se podívejme na výsledek variace bílý x černý text na barevném pozadí, kde jsme rozmýšleli, kde začíná světlo a tma. Je k povšimnutí, že v černobílých verzích obrázku je bílý text mnohem mírumilovnější na pohled. Taky zde operativně hrají roli pixelové mřížky.
Ano, bílý název lze vidět, ale jakmile si odstoupíte tři kroky od monitoru, bude těžší se zaměřit na text, když vedle máme mnohem viditelnější a pro zrak pohodlnější verzi.
Profíci mají po vybojovaných letech s grafickými programy už přehled, která barva ladí k druhým. Obětovali několik let a několik vyhozených prací, omylů a pokusů, aby zjistili, že i barvy hrají v grafice obrovskou roli.
Jednoduchá obálka může být poskládána z jednoho obrázku a jednoho pole textu. Je to reálné — ale grafik musí vědět, v jakém případě, aby to splňovalo dojem kompletní kompozice (tj. škála barevnosti; vložené objekty; text; autor). Vše s mírou a efektivní funkcí.
TIP PRO ZAČÁTEČNÍKY: Zkuste tvořit nějakou dobu v černobílých kontrastech. Vykašlete se chvíli na barvy, ony neutečou. Zkuste vnímat světla, stíny, kompozice vložených textů a jejich viditelnost za pomocí černé a bílé. Díky tomu můžete zjistit, že když se podíváte na palety barev, uvidíte spoustu možností grafických her.
Blíže spolu prozkoumáme barvy i magii světel a stínů v budoucích článcích.
Definice jednoduchosti může obsahovat počet vložených obrázků s textem, ale i čas nad prací strávený. Může to být z vašeho pohledu i relaxační práce — nebo naprosto oddychový autopilot, kdy už ledasco znáte díky zkušenostem, aniž byste ztráceli nervy.
Děkuji.
Mějte se krásně.
adís okami.
Comments